Fyziologický mechanismus gay generace

Každý má právo milovat a být milován. Láska se nedá definovat. Láska gay komunity možná neodpovídá takzvané „tradici“, ale je to jen jeden typ rozmanitosti lásky a nikdy by neměla být unáhleně považována za duševní chorobu.

Ve skutečnosti generace gayů není jednoduchá. Mnoho studií prozkoumalo „rozdíly“ v tělech gayů. Pojďme dnes společně prozkoumat záhadu jejího výskytu.

co je gay?

Definice gaye

Jako sexuální orientace označuje gay emocionální, sexuální přitažlivost a sexuální chování s příslušníky stejného pohlaví. Tato preference je součástí identity jednotlivce a patří k přirozené a normální rozmanitosti lidského chování.

Projevy gayů

Existují různé projevy gay chování, včetně, ale bez omezení, citové vazby, sexuální přitažlivosti a sexuálního chování.

Avšak ne každé sexuální chování osob stejného pohlaví znamená, že jednotlivec je gay. Někteří non-gayové se mohou také zapojit do sexuálního chování stejného pohlaví ve specifických situacích, což je fenomén známý jako "situační gay". Identita gayů je obvykle založena na psychosexuální orientaci na stejné pohlaví, nikoli pouze na sexuálním chování.

Sexuální orientace je komplexní lidská vlastnost, která zahrnuje více dimenzí emocí, chování a sociální interakce. Různorodost v sexuální orientaci existovala v průběhu dlouhé historie lidské společnosti, ale vědecké pochopení k ní přišlo poměrně pozdě. S pokrokem vědy lidé začali zkoumat biologické základy sexuální orientace, zejména fyziologické mechanismy gayů.

Ačkoli má gay odlišnou historii a projevy v různých kulturách a společnostech, jeho prevalence mezi různými rasami a kulturami po celém světě naznačuje, že se může jednat o přírodní variace zakořeněné v biologii člověka. Dále se podívejme na jeho genetické a fyziologické mechanismy.

Genetické faktory gayů

Některé studie ukázaly, že výskyt gayů je dán genetickými faktory a výskyt je vyšší u jedinců s užšími rodinnými vztahy. Pro tento závěr existují dva klasické důkazy:

① Baileyho a Pilleastův experiment:

Známé: jednovaječná dvojčata mají stejné geny, zatímco dvojvaječná dvojčata mají 50% stejných genů.

Hypotéza: obě dvojčata jsou gayové → konzistentní; jen jeden je gay → nekonzistentní.

Výsledky: míra shody jednovaječných dvojčat: 52%; míra shody dvojčat: 22%.

② Průzkum konkrétních rodin zjistil, že potomci s rodinnou anamnézou gaye mají vyšší šanci být gayem.

Je vidět, že gay je dědičný!

Genetické faktory gayů jsou však velmi složité a zahrnují mnoho genetických lokusůa každý lokus má relativně malý účinek.

Vztah mezi gayem a geny

Nedávné celogenomové asociační studie (GWAS) ukázaly, že gay není určován jedním genem, ale kombinovaným vlivem více genů. Tyto geny jsou umístěny v celém genomu a vliv jediného genu je minimální, ale společně mohou vysvětlit 8-25% sexuálního chování osob stejného pohlaví.

Tato složitost znamená, že je nemožné předpovědět sexuální orientaci jedince prostřednictvím genetiky, a také ukazuje, že genetický základ sexuální orientace není jednoduchou dichotomií.

Gay a epigenetika

Kromě genů vědci objevili potenciální roli epigenetika při formování sexuální orientace. Epigenetika označuje chemické modifikace lidského genomu, které mění genovou aktivitu bez změny sekvence DNA a mohou být ovlivněny faktory prostředí.

Vědci navrhli nový model, naznačuje, že gay může být způsoben tím, že se nepodařilo vymazat epigenetické znaky specifické pro mateřské pohlaví („epimarks“) vytvořené během embryonálního vývoje, a tím ovlivnit směr vývoje pohlavních znaků potomstva. Tyto epigenetické znaky vznikají u rodičů, ale mohou vést k nesrovnalostem v pohlavních charakteristikách potomků, a tím ovlivnit sexuální orientaci.

Hypotéza gay a mateřské imunity

Studie zjistily, že u každého staršího bratra, kterého matka má, se pravděpodobnost, že její mladší bratr bude gay, zvyšuje o přibližně 33%. Tento jev je také známý jako efekt staršího bratra.

Podle mateřské imunitní hypotézy pokaždé, když se narodí plod mužského pohlaví, imunitní systém matky postupně produkuje antigeny specifické pro muže spojené s chromozomem Y. Tato imunitní odpověď je stále silnější a ovlivňuje pohlavní diferenciaci mozku a tím i sexuální orientaci syna. Následné studie také zjistily, že matky gay synů, zejména těch se staršími bratry, mají významně vyšší hladiny neuroliginu 4 vázaného na Y (NLGN4Y) než matky heterosexuálních synů.

Pohlavní hormony

Klasický názor je, že během embryonálního vývoje expozice vysokým koncentracím androgenů podporuje mužské chování a preferenci žen, zatímco expozice nízkým hladinám androgenů podporuje ženské chování a preferenci mužů.

Estrogen má v některých ohledech podobný účinek a výzkum na něm také ukázal, že účinky pohlavních hormonů během embryonálního vývoje mají významný nevratný dopad na sexuální orientaci dospělých, který nelze kompenzovat následnými nápravnými opatřeními.

Je to vidět časná expozice pohlavním hormonům hraje klíčovou roli při formování mužské a ženské sexuální orientace. Zvířecí modely a studie na lidech ukázaly, že pohlavní hormony mají důležitý vliv na vývoj mozku a sexuální diferenciaci sexuálního chování.

Jak tedy k tomuto vlivu dochází?

Většina lidí věří, že možné mechanismy, kterými pohlavní hormony ovlivňují mozkovou diferenciaci a individuální sexuální orientaci, souvisí s účinky pohlavních hormonů na mozkové neurony a existují dva hlavní typy.

Nepřímé účinky pohlavních hormonů na mozkové neurony: Tvoří komplexy vazbou na intracelulární receptory ve specifických částech mozku a poté podléhají jaderné translokaci, aby se navázaly na specifické elementy hormonální odezvy na genech, což ovlivňuje expresi specifických genů a syntézu proteinů.

Přímý účinek pohlavních hormonů: Změnou membránové permeability neuronů v určitých oblastech mozku může ovlivnit uvolňování, vychytávání, inaktivaci a syntézu neurotransmiterů a také citlivost postsynaptických membránových receptorů. To může ovlivnit sexuální diferenciaci mozku a sexuální orientaci jednotlivce, a tím vytvářet specifické neuroendokrinní účinky.

Pohlavní hormony mají významný vliv na vývoj mozku a genderovou diferenciaci sexuálního chování. Změny hladin hormonů během fetálního období mohou vést k abnormální genderové diferenciaci mozku, která může ovlivnit sexuální orientaci jedince. Existují nějaké rozdíly v mozku mezi gayi a heterosexuály?

Rozdíly v mozku

Vztah mezi gayem a neurobiologií je komplexní a mnohostranná oblast výzkumu. V posledních letech vědci zkoumali toto téma pomocí různých neurozobrazovacích a anatomických metod. Některé studie ukázaly, že existují rozdíly mezi mozky gayů a negayů. Mezi gayi se rozdíl mezi mozky gayů a gay žen stírá a oba přecházejí k opačnému pohlaví.

Struktura hypotalamu

Studie ukázaly, že objem INAH 3 (jedno ze čtyř předních jader hypotalamu) je mnohem větší u heterosexuálních mužů než u gayů. Studie navíc ukázaly, že v předním hypotalamu gayů je více buněk.

Velikost přední komisury

Studie zjistily, že přední komisura (svazek vláken v předním mozku) je větší u gayů než u heterosexuálních mužů a žen. Tento strukturální rozdíl může souviset s kognitivními funkcemi a cerebrální hemisferizací.

Reakce mozku a vůně

Co se týče čichových podnětů, gayové reagují na androgenní deriváty (jako je AND) podobně jako heterosexuální ženy, ale ne na heterosexuální muže. To naznačuje, že čichové zpracování může souviset se sexuální orientací.

Rozdíly v objemu šedé hmoty

Některé studie ukázaly, že objem šedé hmoty určitých oblastí mozku u gayů se liší od objemu u heterosexuálních mužů. Například objem šedé hmoty pravého zadního centrálního gyru negativně koreluje se stupněm gay sexuální orientace, zatímco objem šedé hmoty levé amygdaly pozitivně koreluje se stupněm gay sexuální orientace.

Funkční konektivita v klidovém stavu

V klidu také místní soudržnost a funkční konektivita gayů vykazují odlišné charakteristiky než u heterosexuálních mužů.

Mají nižší lokální koherenci v některých oblastech mozku a slabší funkční konektivitu s jinými oblastmi mozku (reHo odráží synchronizaci nebo koherenci nervové aktivity v sousedních oblastech mozku).

Fyziologický mechanismus gayů zatím není příliš jasný a vědci jej stále dešifrují. Tento průzkum není jen respektem k lidské rozmanitosti, ale také hlubokým pochopením biologické složitosti.

Kromě fyziologického mechanismu nám mohou být bližší psychosociální příčiny, které k němu vedou.

Psychosociální příčiny

přehled

Faktory rodinného prostředí

①Rodiče gayů nemusí být schopni poskytnout vhodné vzory pro genderové role svých dětí, což vede k neúplné genderové sebeidentifikaci jejich dětí.

②Neštěstí v manželství rodičů, jako jsou neustálé rodinné hádky nebo rozvod rodičů, může ovlivnit vývoj sexuální orientace dítěte.

③Nedostatek sexuální výchovy může vést k problémům ve vývoji sexuální orientace jedince.

Osobní zkušenost

①Důležitost první sexuální zkušenosti zdůrazňuje teorie „vyplňování mezer“, která tvrdí, že jakmile určité sexuální chování nejprve zaplní mezeru v sexuálním chování jedince, může se zafixovat a vytvořit si celoživotní sexuální orientaci.

②Vážné neúspěchy v heterosexualitě: Pokud je člověk frustrovaný ve svých interakcích s opačným pohlavím, má nepříjemné zkušenosti a heterosexuální pocity se nemohou normálně rozvíjet a zároveň je pokoušen stejným pohlavím, může se u něj vyvinout gay orientace.

Sociální faktory prostředí

①Specifické prostředí pro jedno pohlaví, jako je armáda nebo vězení, může ovlivnit sexuální orientaci jednotlivce a heterosexualita se může stát gayem.

②Pokud jedinec žije v prostředí s gayi, může se stát gayem prostřednictvím učení a napodobování.

Obecně platí, že vznik gayů je vícefaktorový, víceúrovňový fenomén zahrnující více oblastí, jako je biologie, psychologie a sociologie. V současné době není možné uvést rozhodující příčinu.

Není však pochyb o tom, že výzkum příčin gayů nám může pomoci zlepšit vědecké porozumění, odstranit předsudky a diskriminaci; podporovat zdraví a pohodu, posilovat identitu a sociální podporu; a podporovat formulování sociálních politik a zákonů.

Mějme více porozumění a méně nedorozumění!

Odkaz

B. Jordan. “[Konec cesty pro « gen homosexuality »]..” Lékařské vědy: M/S (2020).

G. Rice, C. Anderson a kol. "Mužská homosexualita: absence vazby na mikrosatelitní markery na Xq28.." Science (1999).

D. Hamer, Stella Hu a kol. "Spojení mezi markery DNA na chromozomu X a mužskou sexuální orientací." Science (1993).

M. Balter. „BEHAVIORÁLNÍ GENETIKA. Dokáže epigenetika vysvětlit hádanku homosexuality?" Věda (2015).

A. Swift-Gallant, T. Shirazi a kol. "Důkazy o vlivu perinatálních steroidů na lidskou sexuální orientaci a genderové chování." Perspektivy Cold Spring Harbor v biologii (2021).

Gladue BA, Green R, Hellman RE. Neuroendokrinní odpověď na estrogen a sexuální orientaci. Věda 1984 225 1496 9.

Liu Y, Jiang Y, Si Y, Kim JY, Chen ZF, Rao Y. Molekulární regulace sexuální preference odhalená genetickými studiemi 5一HT v mozcích samců myší．Příroda 2011；472:95–9．

LeVay S．Rozdíl ve struktuře hypotalamu mezi heterosexuálními a homosexuálními muži．Science1991；253:1034-7．.

Allen LS, Gorski RA, Sexuální orientace a velikost přední komisury v lidském mozku, Proc Natl Acad Sci USA 1992, 89, 7199, 202.